211service.com
Peak Oil odhalen
Načasování nové knihy Daniela Yergina, Quest: Energie, bezpečnost a přetvoření moderního světa, sotva by to mohlo být lepší. Vzhledem k tomu, že ceny ropy zůstávají vysoké, po celém světě se těží nové zdroje zemního plynu a ropy a očekává se, že poptávka po energii v příštích několika desetiletích dosáhne nových maxim, Yergin se vydává vysvětlit historii, ekonomiku a politiku, která stojí za tímto vývojem. Pokračující milostný vztah světa k fosilním palivům a také ukazují, jak těžké bude ukončit naši závislost, vzhledem k překvapivé a zdánlivě nekonečné schopnosti Země to umožnit.
Pokud věříte v ropný zlom – představu, že svět je na pokraji vyčerpání ropy – pravděpodobně budete chtít tuto knihu spálit. Ale pokud chcete skutečně porozumět dnešním energetickým problémům a příležitostem, existuje jen málo lepších míst, kde začít, než u Daniela Yergina.
Jeho klasika Cena: Epické pátrání po ropě, penězích a moci , který v roce 1992 vyhrál Pulitzerovu cenu, je historií konce 19. a 20. století, počínaje divoce ambiciózními muži, kteří nejprve těžili ropu v severozápadní Pensylvánii, a konče iráckou invazí do Kuvajtu v roce 1990. Čte se to jako historický román s olejem jako hlavní postavou. Úkol je velmi odlišná kniha. Protože pokrývá energii obecně, její rozsah je mnohem širší a rozptýlenější. Nemá to narativní drama Cena nebo stejné logické vyprávění a pevně budované vyprávění. Vykresluje však obrys, který čtenářům umožňuje porozumět složitým vztahům mezi kousky energetické skládačky, od ropy přes elektřinu, obnovitelné zdroje až po klimatické změny.
Nenechte se mýlit, Yergin je naftař. Ve skutečnosti je někdy obviňován z přílišného propojení s ropným průmyslem (je předsedou IHS Cambridge Energy Research Associates, konzultační skupiny, která spolupracuje s energetickými společnostmi). Jeho skutečná loajalita však podle všeho spočívá v trvalé víře, že technologie, politika a ekonomika řídí naše příležitosti a volby v energetice.
Právě tato víra ho vede k tomu, že se tak hlasitě střetává s obhájci myšlenky ropného zlomu. Yergin píše: Teorie ropného zlomu ztělesňuje perspektivu ‚konec technologie/konec příležitosti‘, tedy že nedojde k žádným významnějším inovacím v produkci ropy ani k významným novým zdrojům, které by bylo možné vyvinout. Taková perspektiva je pro Yergina téměř rouhačská a vesele vypráví, jak se svět nejméně pětkrát obával, že mu brzy dojde ropa, od 80. let 19. století, kdy si geologové dělali starosti, že úžasná výstava ropy nalezená v Pensylvánii byla pouze dočasné.
Přesto se pokaždé našly nové zdroje. To se děje znovu, říká Yergin. Vzhledem k tomu, že ceny ropy na počátku 21. století vzrostly v důsledku rostoucí poptávky, zejména ze strany energeticky hladové Číny, producenti kdysi vynakládali značné prostředky na hledání nových zdrojů fosilních paliv. Díky stále sofistikovanějším vrtným a digitálním technologiím byly pozoruhodně úspěšné po celém světě při získávání obrovského množství nekonvenčního plynu a ropy – zdrojů, které je ekonomicky životaschopné těžit díky technologickému pokroku. Příklady jsou četné: hluboké podmořské zásoby ropy u pobřeží Brazílie, kde jen jedno pole obsahuje 5 až 8 miliard barelů vytěžitelné ropy; ropné písky v Albertě, které obsahují odhadem 175 miliard barelů vytěžitelné ropy a odhadem 1,8 bilionu barelů ropy v zemi, které čekají na budoucí technologii, která je dostane ven; dalších 20 miliard barelů ropy, která je pravděpodobně držena v ložiskách roztroušených po Spojených státech. A to je jen počítání Ameriky.
Yergin tráví velkou část druhé poloviny Úkol o změně klimatu a úsilí o vývoj a komercializaci čistších zdrojů energie. Jeho popisy zdánlivě nekonečných mezinárodních tahanic a politiky ohledně změny klimatu jsou obzvláště fascinující. Součástí je vyprávění George H.W. Bushova cesta v roce 1992 na Summit Země v Rio de Janeiru, kde byl vítán jako Darth Vader, a 16 hodin viceprezidenta Al Gorea na konferenci v Kjótu v roce 1997, kde pomohl prolomit patovou situaci při stanovování závazných cílů pro snížení emisí – an dohodu, kterou Clintonova administrativa poté zhatila.
Ale je to Yerginovo vyprávění o cestě prezidenta Obamy na konferenci v Kodani v roce 2009, která možná nejlépe ilustruje aspekt výroby klobás v mezinárodní energetické politice. Obama letěl do Kodaně jen na jeden den a doufal, že se vrátí domů, než Washington zasáhne předpokládaná vánice, absolvoval matoucí schůzku, než se rozhodl, že potřebuje mluvit s čínským premiérem Wen Ťia-pao. Prezidentovi bylo nejprve řečeno, že čínský vůdce opustil konferenci a poté, že byl někde v konferenčním centru. Poté, co Obama vystopoval premiéra v konferenční místnosti a prošel kolem zpanikařeného hlídače, vtrhl do místnosti, kde se čínský vůdce scházel s prezidenty Brazílie a Jižní Afriky a předsedou vlády Indie. Skupina, nyní včetně Obamy, sepsala po mnoha úskalích dohodu. Není překvapením, že větší konferenční skupina přijala dohodu bez velkého nadšení a skutečně s určitým podrážděním ze strany mnoha delegací.
Úkol není bez chyb. Zejména závěrečné části o nedávných pokrocích ve vývoji obnovitelné energie pokrývají oblast, která bude mnoha čtenářům velmi dobře známá. A hodně z toho postrádá zasvěcené vyprávění, ve kterém Yergin vyniká. Přesto i zde má Yergin cenný náhled. Yergin zná nepředvídatelnou historii energetiky a uvědomuje si, že je příliš brzy na to, abychom vyhlásili vítěze mezi alternativami k ropě. A tvrdí, že to bude pravděpodobně nejdříve v roce 2030, než alternativy začnou hrát významnou roli. Do roku 2030 může být celková celosvětová spotřeba energie o 35 nebo 40 procent vyšší než dnes. Mix se pravděpodobně nebude příliš lišit od toho, co je dnes…. Je to skutečně po roce 2030, kdy by energetický systém mohl začít vypadat zcela jinak, protože kumulativní účinek inovací a technologického pokroku se naplno projeví.
Taková prohlášení budou kontroverzní. Kritici – zejména ti, kteří budou tvrdit, že nemůžeme tak dlouho čekat, než změníme své energetické volby – závěr jistě zpochybní. Ale Yergin má alespoň lekce z ekonomie a historie na své straně.