Alieu Conteh

Alieu Conteh, předseda Vodacom Kongo, vytvořil mobilní digitální komunikační síť v zemi, kde žádná neexistovala. Když v roce 1999 spustil tehdejší konžskou bezdrátovou síť (CWN) s pouhými 4 000 odběrateli, jeho národ se musel zdát beznadějně nevhodný pro jakoukoli investici do technologie.

Demokratická republika Kongo je velká asi jako západní Evropa a má odhadem 65 milionů obyvatel. Ale je to jedna z nejméně rozvinutých zemí na světě, s méně než 2000 mil zpevněných silnic. V roce 1999 mělo méně než 15 000 domů pozemní telefony a ne více než 10 000 lidí mělo analogové mobilní telefony.

Tento příběh byl součástí našeho vydání ze září 2007

• Viz zbytek čísla
• předplatit

Při budování své společnosti čelil Conteh výzvám, které manažeři komunikace z bohatého světa neznali. Jednou, poté, co poskytovatelé vybavení odmítli vyslat inženýry do Konga během obzvláště nebezpečného období nekonečné občanské války v zemi, Conteh vyzval skupinu občanů v Kinshase, aby sbírali kovový šrot a svařovali jej do věže mobilních telefonů.

V roce 2001 Conteh a Vodacom, největší jihoafrický poskytovatel mobilních služeb, vytvořily společný podnik, ve kterém by Vodacom vlastnil 51 procent nové společnosti. V polovině roku 2006 měl Vodacom Congo podle výroční zprávy Vodacomu více než 1,5 milionu předplatitelů. Dnes má společnost, kterou založil, podle Conteha více než dva miliony předplatitelů. Tvrdí, že nedávná nabídka na jeho akcie ocenila Vodacom Kongo na více než 1,5 miliardy dolarů.

Recenze technologie Šéfredaktor společnosti Alieu Conteh se náhodou setkal na technologické konferenci v Tanzanii. Conteh, kterému je 55, osobně působí optimisticky, vesele, vitálně. Bohatě pobaví i jeho vlastní příběh. I když je vděčný za své mimořádné štěstí a hrdý na svůj přínos své zemi, vychutnává si také lidskou komedii o založení Vodacomu Kongo.

DĚTI : Pracoval jste před tím někdy v oblasti komunikace?

Conteh: Vyvážel jsem kávová zrna. Ale během občanské války v Kongu jsem kvůli rebelům ztratil všechno na venkově. Když otec [Laurent Désiré] Kabila převzal moc [v květnu 1997], pronesl v Kinshase slavný projev. Mluvil o nulové toleranci vůči banditismu a korupci ao tom, jak Kongo potřebuje velmi základní věci: právo a pořádek, vzdělání, silnice a telekomunikace. Ta řeč na mě velmi zapůsobila.

DĚTI : Inspirovali jste se?

AC: Byl jsem. Začal jsem přemýšlet o telekomunikacích. Věděl jsem, že rekonstrukce infrastruktury Konga bude vyžadovat miliardy a miliardy dolarů. Možná by musel pomoci celý svět. Ale začal jsem přemýšlet: Byl jsem jedním z mála lidí v Kongu, kteří vlastnili mobilní telefon. Lidé, kteří měli sluchátka, byli hlavně ministři vlády a jejich štáby, armáda, expati a pár obchodníků jako já. Můj telefon mě stál 1 200 $ a platil jsem 15 $ za minutu za každý hovor. Viděl jsem to jako příležitost.

DĚTI : Co jsi dělal?

AC: Dva nebo tři týdny po projevu otce Kabily mě přítel představil ministrovi [pošt a telekomunikací Kinkela Vinkasi]. Požádal jsem pana ministra, zda mohu podat návrh na mobilní licenci. Zeptal se: Jaký typ licence? Řekl jsem, GSM. [Globální systém pro mobilní komunikaci – nejoblíbenější standard pro mobilní telefony.] Ministr byl milý, ale rozhodný: řekl, že musím poskytnout řádnou dokumentaci. A když mě vedl ke dveřím, řekl: Pane Contehu, chápete, že vybudovat síť GSM je hodně peněz! Řekl jsem: Pokud vláda udělí licenci, vybuduji síť.

DĚTI : Co se stalo pak?

AC: O telekomunikacích jsem nevěděl nic. Zeptal jsem se své sekretářky, paní Babové, neznáte někoho v telekomunikacích? Řekla, že ano. Tento muž, Gilbert Nkuli, který se stal naším prvním zaměstnancem, šel za ministrem komunikací a vyplnil formuláře. Zavolal jsem dalšímu příteli a zeptal se ho: Znáte nějaké dodavatele telekomunikací? Řekl, že zná jediného prodejce, Nortel. Zavolali jsme Nortelu do Paříže. Vedoucí pracovník Nortelu řekl: Pošlete mi zvací dopis; jinak nemůžu dostat vízum. Udělal jsem. O týden později tam byl.

DĚTI : Byl nadšený.

AC: Vypadalo to tak. No, my tři, všichni jsme šli za ministrem. Vysvětlujeme, jak zajistíme mobilní pokrytí pro hlavní města Konga. O čtyři měsíce později si mě ministr volá do své kanceláře a říká mi, že vláda schválila licenci, ale než ji mohou vydat, musím zaplatit 100 000 dolarů.

DĚTI : Za exkluzivní licenci?

AC: Abych řekl pravdu, nevěděl jsem. Nikdy předtím jsem neviděl telekomunikační licenci. Vláda ale chtěla, aby bylo centrální bance vyplaceno 100 000 dolarů v amerických dolarech. Našel jsem peníze. O tři měsíce později mi ministr volá znovu. Teď říká: Contehu, musíš zaplatit dalších 100 000 dolarů. Takže jsem zaplatil 200 000 $, ale stále jsem neměl licenci.

DĚTI : Byl to shakedown.

AC: Počkejte! Začíná to být vtipnější. V lednu 1998 se všichni velcí vládní ministři vydali na konferenci v Ugandě o panafrických problémech. Když se vrátili, zavolal mi ministr komunikací a řekl: Ugandská vláda prodala svou GSM licenci za 8 milionů dolarů a Uganda je malá země. Takže naše licence je 8 milionů dolarů! Zachoval jsem chladnou hlavu. Řekl jsem: Dobře. Dejte mi pár dní. O týden později jsem šel za ministrem a řekl: Váš ctihodný ministre... 8 milionů dolarů pro Kongo? V budoucnu možná. Dnes ne. Zeptal se: Proč? Řekl jsem: Válka je důvod. Všechno je rozbité. Všichni opouštějí zemi. Nakonec mě vyslechne. Ptá se: No, Contehu, kolik umět platíte? Jakou má podle vás ta licence skutečnou hodnotu? Musím být spravedlivý. Říkám 2 miliony dolarů. Ten večer v 10 hodin mi zavolal, že mám 20letou licenci na provozování sítě GSM v Kongu.

DĚTI : A pak?

AC: No, samozřejmě, to byl jen začátek. Požádali jsme Nortel, aby provedl studii o nákladech na vytvoření sítě. Mluvili jsme s GTE. Doufali jsme, že jeden z nich bude naším partnerem a investuje do této myšlenky konžské GSM sítě. Ale nakonec jsem k sobě musel být upřímný; Musel jsem se smířit s tím, že žádný prodejce nevloží peníze do Konga. Šel jsem domů; zeptal jsem se manželky. Jediné, co jsem měl, bylo 1,5 milionu dolarů. Řekla, že bych měl následovat své srdce. To mi bylo tak drahé, tak drahé a bolestivé. Nakonec jsem šel s Nortelem. Byl jsem v Paříži. Nosil jsem s sebou svou šekovou knížku.

DĚTI : Jak jste se cítil při psaní osobního šeku na tak vysokou částku?

AC: Poté, co jsem vypsal šek, Nortel uspořádal večírek se šampaňským. Byli tam všichni manažeři Nortelu ve Francii. Chtěli vědět: kdo je za tou věcí? Před projevy se mi prezident Nortelu pokusil dát sklenku šampaňského. Řekl jsem, že potřebuji vodu. Řekl jsem mu: V den, kdy bude moje síť hotová, něco vypiju, a ne dřív.

DĚTI : Poté, co jste utratili své úspory, stále jste potřebovali kapitál na zaměstnance, vozidla, kanceláře a tak dále. Co jsi dělal?

AC: Prodal jsem všechno: své kamiony na kávu, osobní auto, všechno. Ze začátku jsme nikdy neměli dost peněz. V jednu chvíli jsem musel říct všem, kteří pro nás pracovali, že jim nemohu platit mzdy, ale pokud budeme držet spolu, v budoucnu budeme v pořádku. Víte, většina zůstala! A dnes si všichni koupili domy.

DĚTI : Řekněte mi o tom, jak jste nakonec spustili konžskou bezdrátovou síť.

AC: Den předtím testy dopadly dobře. Jdu se podívat na vypínač. Dal bych to do moderního bytu s jednou ložnicí v Kinshase, protože by to tam bylo bezpečné. Ale když vejdu do místnosti, inženýři jsou velmi nervózní. Přepínač nefunguje! CWN má být oznámeno příští ráno, v 11:00 [20. února 1999]. Inženýři pracují celou noc; Nechal jsem jim přinést večeři s konžským grilovaným masem. Ale v sobotu ráno to stále nefunguje. Celá vláda přišla na ceremonii v hotelu Memling v Kinshase. Je tam každá ambasáda. Ale pořád sedím ve své kanceláři. V jedné ruce mám GSM telefon a v druhé analogový telefon a mluvím s inženýry na analogu. Je 20 minut do 11:00 a připojil jsem se k ministrovi a jeho delegaci. Teď se trápí i on. Ptá se: Měli bychom to odložit? Říkám, ne, ne. Bude to fungovat dobře.

Takže za pět minut před jedenáctou jdeme do haly. Sedneme si na jakési pódium. Je tam státní ministr zastupující prezidenta republiky. Je tam zástupce Nortelu. Novináři fotí. Ministr mě bije po rameni a říká: Contehu, můžeme to zastavit? Myslím, že pokud zpanikařím, je hotovo. A pokud dnes síť neprovozuji, je také hotová. Zrovna v tu chvíli mi zvoní GSM telefon. Říkám ahoj? Inženýr Nortel, Francouz, říká, pane Contehu? Říkám: Ano... On říká: Tohle je Sébastien. Funguje to! Říkám, Sébastien, proboha, nevypínej telefon, zůstaň na lince. A podívám se na ministra a říkám: Jsem potěšen, že dnes mohu oznámit úplně první digitální telefon v Kongu! Telefon už v této zemi nikdy nebude luxusem. Potom dav odejde pah pah pah pah . Pak jsem dal telefon ministrovi, protože jsem byl tak nervózní, potil jsem krev. Ministr říká, Sébastien, Sébastien? Celý konžský národ vám naslouchá! Opravdu moc vám děkuji! A pak konečně ministr předal telefon Kabilovu zástupci, který mluvil se Sébastienem.

skrýt